Ve spojení s Géčkem často uvádíme, že jsme rodinné nákupní centrum. Rodiny jsou různě velké a různě fungující celky. Někdy také nefunkční a v takových případech pak rodinu suplují jiné instituce. V lednu navštívily akci Bleší trh hraček a bruslení s HC Poruba i děti z Dětského domova Ostrava – Hrabová. Dorazily se dvěma vychovatelkami, které se jim krásně věnovaly, sršely dobrou náladou, nadšením, a to vše přenášely i na spokojené děti. Na vychovatelkách bylo vidět, že nepracují, ale baví se „se svými dětmi“. Představy o vyrůstání v dětském domově jsou různé. Podle chování a výrazu dětí z tohoto domova bylo zřejmé, že jsou v dobrých rukách. A tak jsme oslovili pana ředitele Jaroslava Dvořáka, aby nám přiblížil život v tak velké rodině.

Jako malá jsem si myslela, že v Dětském domově jsou sirotci. Jak to je?
To je docela mylná představa. Já jsem za svou dvacetiletou praxi oboustranného sirotka nezažil a co vím od kolegů z ostatních DD, taková situace se stává jen výjimečně, každé dítě umístěné v DD má někoho, u koho by mohlo být.

Jaké životní situace postihnou rodiče, že se nemohou o své děti postarat?
Zažili jsme pár případů, kdy jeden z rodičů byl z nějakého důvodu ve vězení, ale spíše se většina rodičů potýká s různými závislostmi – pití, návykové látky, gambleři, nebo se neumějí a někdy i nechtějí, o dítě postarat a poskytnout mu řádnou péči.

Dovede je taková situace až ke ztrátě bydlení?
Občas se stane, že dítě přijde od rodičů, kteří žijí doslova na ulici, ale ve většině případů mají bydlení, byť může jít o ubytování v azylovém domě. Jde o rodiny podchycené a sledované z nějakých důvodů OSPODem (Oddělení sociálně-právní ochrany dětí), který vyhodnocuje situaci a snaží se pomáhat. Když ale usoudí, že se situace nelepší, a stává se neúnosnou, pak podá návrh k soudu a ten rozhodne o umístění do náhradní rodinné péče, tedy i do dětského domova. Tzn. my si děti nevybíráme, jak se možná někteří lidé domnívají.

Spíš než výběr dětí, si řada lidí představuje, že domovy poskytují útočiště problémovým dětem. Jak to ve skutečnosti je?
Ústavní péči si skoro celá laická veřejnost (bohužel i někteří zástupci médií) vždy zobecňovala pod dvojsloví dětský domov. Ale….v DD jsou děti zjednodušeně řečeno ze sociálních důvodů a ne proto, že by měly poruchy chování a něco vážnějšího provedly. Takové děti se umísťují do diagnostických nebo výchovných ústavů, kde jsou pod trvalým dohledem včetně výuky, mají tam různá omezení a je tam vše přísnější. V DD se péče o děti podobá fungující rodině, děti zde bydlí, ale vše ostatní dělají s „normálními“ dětmi ve školách a mimoškolních zájmových činnostech. To jsou rozdíly, které jsou docela zásadní a o kterých se nemluví. Pak se stává, že se dočtu, nebo slyším ve zprávách, že dítě z dětského domova přepadlo babičku……, já začnu zjišťovat z jakého a zjistím, že to nebylo dítě z DD, ale třeba z výchovného ústavu. A pak je na nás divný pohled.

Ve Vašem domově žije asi 32 dětí. Jak v domově fungují?
Od roku 2002, kdy vznikl nový zákon o ústavní výchově, jsou v domovech rodinné skupiny, ve kterých může být 6 až maximálně 8 dětí. U nás máme 4.rodinné skupiny, jsou oddělené, každá má ve svých prostorách vše, co děti potřebují – koupelnu a sociální zařízení pro chlapce a zvlášť pro dívky, společnou kuchyň s jídelním koutem, kde si mohou sami uvařit, obývací pokoj, ložnice, kde jsou pak po 2, maximálně 3 dětech.

Kolik vychovatelů, se věnuje jednomu rodinnému celku?
Na každou skupinu jsou zhruba 3 vychovatelé (tety a strejdové). Ti se střídají na ranní a odpolední směně. V noci potom funguje noční služba. Tu zajišťují tzv. bezpečnostní pracovníci, kteří dělají základní servis a dohled. U nás máme dvě patra, na kterých jsou vždy dvě skupiny, tzn. na každé patro je jeden noční pracovník.

Jak staré jsou vlastně děti u Vás v domově?
Do Covidu jsme měli samé puberťáky a starší. Až jsme z toho byli trošku nešťastní. Pak se něco změnilo a v průběhu dvou let k nám přišlo 12 malých dětí, nejmladší bude mít 3 roky. Museli jsme si osvěžit, jak se pracuje s malými dětmi, je to náročné, ale každý věk má své + a -. Toho nejmladšího už tu máme téměř rok, sice jsme zařízení až od tří let, ale když tu má sourozence, tak než aby byli rozdělení, raději jsme vše zajistili a trochu upravili organizaci práce. Některé naše vychovatelky doslova ožily.

Je šance, že si tak malé dítě někdo adoptuje?
Za svou praxi jsem adopci zažil asi jen dvakrát. Spíš se jedná o pěstounskou péči, ale i přes deklarované množství pěstounů, zájem o děti je minimální. Nicméně my jsme vlastně na konci systému náhradní rodinné péče, když selže úplně všechno, třeba i pěstounství, pak jsou děti umísťovány do dětského domova.

Jak dlouho tedy může dítě v domově zůstat? Jaká je běžná délka pobytu dítěte u vás?
Ústavní výchova je většinou nařizována do 18 let, ale pokud dítě studuje a má zájem, může v DD na základě smlouvy zůstat po celou dobu řádného studia i po dovršení 18 let. Délka pobytu dítěte je velice různá a je ovlivněna spoustou okolností, ale průměr je asi 3 – 4 roky.

Zmínil jste Covid, jaký na Vás měl dopad?
Nás naštěstí po dlouhou dobu Covid jako takový nepostihl a přežívali jsme v rámci daných možností bez něj. Až v loňském říjnu nás onemocnění dostihlo a postihlo ve velkém. Nakazila se většina zaměstnanců a skoro všechny děti, takže byly pracovní neschopnosti, karantény. Vše jsme však ve spolupráci s hygienou zvládli a ani jsme nepotřebovali pomoc zvenčí.

A jak např. probíhala online výuka?
To byl mazec. Každé dítě mělo být online, ale to znamená, že musí mít počítač. Ne vše šlo přes telefon a hlavně telefony, které mají některé naše děti, byly nedostačující. Takže když nás oslovila jedna velká firma a nabídla nám 10 notebooků, tak to nám hodně pomohlo. Ale další a zásadnější problém bylo naše wifi připojení, jakmile se všechny děti připojily na online, tak nám připojení padalo. Nakonec jsme i to vyřešili, ale za nemalé peníze.

A jaká byla všeobecná nálada?
Měl jsem velké obavy, že bude ponorka, ale děcka i dospěláci to zvládli perfektně. Naší velkou výhodou je rozlehlá zahrada, kde máme venkovní hřiště, pískoviště, houpačky, altán i malý bazén, takže i během různých opatření a omezení se mohly děti vylítat.

Když nejsou žádná omezení, jak je to s mimoškolními aktivitami?
Ve všední den jdou děti do školy, ze školy, pak si udělají úkoly, připraví se na další den a můžou jít ven, tak jako v běžné rodině. Poslední dva roky nebyly kroužky, nikam se nemohlo jít. My tady v domově vlastní kroužky nemáme, a to i z důvodu, aby děti byly co nejvíce mezi ostatními dětmi mimo domov. Za normálních okolností chodí děti na všechny možné kroužky. Kluci hrají fotbal za Hrabovou, pinec, taneční, výtvarné kroužky, cokoli. Jsme vděční provozovatelům, že nám vycházejí vstříc a aktivitu můžeme zaplatit, až když si ověříme, že dítě si vybralo kroužek, kde ho to opravdu baví. Děti občas něco nadchne a pak po dvou návštěvách nechtějí pokračovat.

Jak vypadají v domově víkendy, je nějaká šance, že se děti podívají domů, za rodiči?
Paradoxní je, že o víkendu by mohl být domov prázdný, rodiče si mohou děti brát na celý víkend. Za dětmi však nechodí ani na návštěvy, a na ty by mohli chodit každý den, jen občas někdo zavolá. Většinou ale volají děti rodičům, ne naopak. Na víkend k rodičům jedou maximálně dvě nebo tři děti, podobné je to i o všech prázdninách. Proto v rámci našich možností plánujeme akce sami. Hodně sportujeme, děti se vyblbnou na hřišti. Snažíme se je dostat někam do přírody. Jezdíme, třeba byť jen na otočku, na procházky na hory.

Jak je to o prázdninách?
O jarních prázdninách byly děti týden v Kopřivné. Ubytování žádné hogo fogo, ale krásné prostředí a bezvadná lyžovačka. Během letních prázdnin trávíme v červenci 14 dní někde v Beskydech nebo v Jeseníkách, a potom ještě v srpnu sedmidenní až deseti-denní pobyt na horách nebo u vody. Snažíme se někde poblíž, protože cesta je strašně drahá. Když jsem nastoupil, tak díky sponzorům byly děti zvyklé jezdit téměř každý rok k moři. Zrovna jsme dostali nabídku pro 8 dětí na pobyt v Chorvatsku. Tak jsme si řekli, že je namotivujeme za pěkné známky. Když jsem to řekl dětem, překvapila mě jejich reakce „zase k moři?“, braly to jako samozřejmost, a to je špatně, nemůžeme dětem nastavovat tak vysokou laťku. Ony od nás potom odejdou a život je někde jinde. My se snažíme nemít nadstandardy, raději se soustředíme na to, aby u nás děti měly pocit bezpečí, jistoty, klidu a pohody.

Jak je to se sponzory, jsou lidé či firmy ochotné pomoci? Jakou pomoc byste nejvíc uvítali?
Ty sponzorské příspěvky jsou vždy pro nadstandard, využíváme je hlavně na již zmíněné rekreace, doprava a ubytování jsou nejdražší položky. Při 3 až 4 pobytech za rok se jedná o statisíce. V rámci běžného provozu jsme spokojení, ale když chceme např. nové vybavení pokojíčků, tak se musíme hodně ohánět.

Je něco, co byste si na závěr přál?
Světový mír.

Géčko v roce 2022 realizovalo projekt Splněná přání pro podporu dětí v Dětském domově Hrabová. Naši zákazníci mohli přispět formou Dárkových poukazů Géčka, za které DD Hrabová nakoupil potřeby pro děti.
Předali jsme poukazy v celkové výši 14.300 Kč.