Poprvé se setkala s nákupním centrem v roce 1998 při vzniku brněnské Olympie. Postupně byla součástí týmů otevření dalších sedmi nákupních center. Posledním otevřeným centrem, bylo pro Alenu Žahourovou, právě ostravské Géčko, kde momentálně vystupuje jako manažerka centra.

Vzpomínáte si na otevření prvního centra?
Velmi živě. Každé poprvé je výrazné samo o sobě, ale tady se jednalo o druhé nákupní centrum v České republice. Byla to velká událost a skvělá zkušenost. Pracovala jsem pro kanadskoamerického developera a jejich přístup byl úžasný. Každý zahraniční kolega se nám snažil předat maximum zkušeností, na toto období vzpomínám ráda.

Proto jste u práce s nákupními centry zůstala?
Nejen proto, nakonec vždy záleží na konkrétních lidech, kteří tvoří pracovní kolektiv. Mně se nesmírně zalíbila různorodost práce, která s přípravou nákupních center souvisí. Dlouhá léta jsem se věnovala pronájmům, ale zajímala mě i technická stránka projektů a pak jejich správa. To je z mého pohledu nejzajímavější disciplína.

Proč?
Právě pro svou pestrost. Řešíte technické problémy, obchodní, marketingové, komunikaci s veřejností i partnery, ta paleta je opravdu široká. Ale hlavně se mi líbí pracovat s budovou jako takovou. Přeneseně svou prací a energií posouváte budovu krůček po krůčku blíž k naplnění její funkce, k účelu, kterému slouží.

Změnilo se něco na práci s nákupními centry za ta léta?
Změnilo se toho hodně, hlavně počet nákupních center. Když jsme pracovali na prvních projektech, vždy šlo o první a většinou největší projekt v regionu. Když pronajímáte Nový Smíchov nebo Chodov, máte jinou pozici, ale také rozpočty a možnosti. Postupně se republika zaplnila a práce Správy center dostala jiný rozměr. Je velký rozdíl, když jste ve městě jediní a když jste pátí v pořadí.

Jak je na tom Géčko, které je v Ostravě nejmladším nákupním centrem?
Přesně tak, Géčko je opravdu nejmladším nákupním centrem v Ostravě. Velkou výhodou Géčka je samozřejmě to, že bylo přistavěno k 9 let fungujícímu Hypermarketu Globus, tzn. zákazníci už do Plesné jezdit uměli. Géčko jim rozšířilo nabídku služeb a obchodů.

I tak je ale Géčko spíš malé centrum, jaký je tedy rozdíl mezi správou velkého a malého centra?
Rozdíl je hlavně v objemu práce. Velké centrum = větší objem práce. Ale co do šíře činností je rozdíl minimální. Až na výjimky, např. to že nemáme výtahy, eskalátory, není velký rozdíl v tom, co vše musíme řešit a zajistit oproti velkým projektům. Za to je nás na to míň a každý se musíme vyznat v mnohem širší paletě problémů.

Co to v praxi znamená?
Jsme tříčlenný tým a samozřejmě máme externí dodavatele na ostrahu, úklid a údržbu. Musím říct, že u tak malého projektu je důležité mít v týmu správné lidi. Nesmí jim vadit dělat i „podřadné“ práce, které je třeba udělat teď hned, nečekat. Na tohle každý není. Jsem moc ráda, že takové kolegy v týmu mám, a to i v řadách zaměstnanců našich dodavatelů.

Tak takhle by si práci manažera centra představoval málokdo.
Když to člověk bere jako zpestření, vždy si v tom najde to pozitivní. Při plánování našeho zážitkového programu „Cesty vedou do Géčka“ jsme s kolegyní měly možnost poznat hodně zblízka přímé okolí Géčka. Bylo to v době druhé vlny Covidu, kdy nešlo dělat klasický marketing a vymýšlely jsme, jak potěšit naše zákazníky v této zvláštní době. Někdy jsme dorazily celé od bahna, když se cesta ztratila a my musely trasu přeplánovat. Říkaly jsme si: „No není tohle krásná práce?“. Nicméně příprava Cest byla opravdu náročná. O to víc nás pak těšily reakce dětí, které společně se svými učiteli trasy prošly. Doufám, že se už brzy přidají i rodiny a jednotlivci, kteří ocení kouzlo příběhů Cest.

Je ještě něco podobného, co pro své zákazníky připravujete?
Další takový velmi netradiční počin jsou putovní kamínky. S kolegyní jsme pomalovaly a různě roznesly už více jak 80 kg kamenů. Ale to děláme spíše jako součást relaxace po práci, je to taková naše art terapie ve spojení s procházkami po okolí.

Rozumím tomu dobře, že Vás k těmto krokům přiměla situace kolem Covidu?
Určitě ano. Ale zároveň se nám líbí dělat věci trochu jinak. Jako malé centrum máme oproti naší konkurenci nevýhodu ve finančních možnostech. Přitom nás vše stojí stejně, jako velká centra. Jak říká s oblibou kolegyně „jsme malí, ale šikovní“. Vždy nás potěší, když lidi baví, co se pro ně snažíme připravit sami, ať už jde o foto koutek nebo interakci s našimi maskoty. Nicméně je moc fajn, když můžeme dělat i běžný program, který pobaví větší množství zákazníků. Takže si budeme držet palce, aby to bylo možné.

Můžete nám přiblížit co nás čeká v Géčku do konce roku?
Mělo by toho být celkem hodně. 20. listopadu potěšíme hlavně ty menší zákazníky, a to programem Požárník Sam. Pro děti bude připravena překážková dráha, půjčovna kostýmů i tombola o licenční hračky. Hned týden na to nás čekají vánoční dílničky s prodejem zajímavých rukodělných výrobků. Den před první adventní nedělí si tak děti mohou vyrobit adventní věnec nebo jiné vánoční dárečky. K atmosféře by mělo přispět rozsvícení vánoční výzdoby v podobě netradičního betlému i autogramiáda s herečkou Kamilou Janovičovou. No a od prvního prosince spustíme náš bonusový program Vánoční prémie, kdy od nás mohou zákazníci získat za své nákupy dárkové poukázky.

Blíží se Vánoce, těšíte se na ně? Jak je trávíte?
Vánoce mám moc ráda! S mužem a dětmi nazdobíme celý dům a zahradu už na začátku adventu. S partou kamarádů pořádáme společného Mikuláše a vánoční kuželky. Kluci i já jsme narození v prosinci, takže je u nás celý měsíc hodně rušno. Na svátky se nás sejde až dvacet členů rodiny a je opravdu veselo.

Co byste popřála zákazníkům Géčka?
No určitě co nejvíce pohody! Doufám, že i Géčko může přispět k poklidné atmosféře Vánoc, protože nákupy u nás, v malém a přehledném centru, jsou určitě pohodové!