(*9. května 1977, Ostrava) je bývalý reprezentační obránce, jenž během své kariéry oblékal dresy předních italských klubů a největší úspěchy slavil s AC Milán. Po návratu do rodné Ostravy v roce 2012 ukončil aktivní hráčskou kariéru a od roku 2018 působil jako sportovní ředitel FC Baník Ostrava.
Začínal v sedmi letech v TJ NHKG Ostrava, následně prošel mládeží Baníku, kde debutoval v roce 1995 a brzy se stal oporou týmu. Jeho cesta vedla přes italskou Neapol a Udinese až do slavného AC Milán, kde se postupně prosadil mezi hvězdami světového formátu a v roce 2007 dosáhl na triumf v Lize mistrů UEFA. Ve stejném roce ovládl i anketu Fotbalista roku. Jeho příběh je nejen o fotbalových úspěších, ale i o silném vztahu k rodině a rodnému městu – Ostravě, kde jeho kariéra začala i symbolicky skončila. Má dcery Karolínu a Kristýnu, a také se stal již dědečkem.

Marku, když se řekne Ostrava, co je první věc, kterou necítí jen Vaše hlava, ale hlavně Vaše srdce? Je nějaký moment nebo místo, které Vás k městu dodnes silně poutá?
Ostrava je moje město, narodil jsem se tady. Mám k ní silný vztah, ale pro mě to bude vždy fotbalový stadion – Bazaly, kde jsem byl od mládí, a tam jsem si potom taky splnil sen. Míst je víc, ale tím že jsem bývalý sportovec, tak když někdo řekne Ostrava, se mi hned vybaví Bazaly.

Když se ohlédnete za Vaší fotbalovou kariérou, který okamžik Vám dodnes vyvolá husí kůži?
Těch okamžiků je samozřejmě hodně. První, na který jsem si vzpomněl je, když jsem podepsal svoji první profesionální smlouvu. To mi bylo 16 let. Byl to pro mě zlom, kdy jsem si řekl, že bych mohl asi něco dokázat. Další okamžik byl určitě výhra v Lize mistrů v roce 2007, na to nikdy nezapomenu, za chvíli to bude 20 let. Určitě i návrat do Ostravy, který nevyšel podle představ, ale to je život.

AC Milan je pro mnohé sen. Co Vás nejvíce překvapilo na fungování tak velkého klubu?
Překvapilo mě, že je to „normální“ klub, kde všechno šlapalo. Nejpříjemnější pro mě bylo, že jsem tam přišel jako kluk z Ostravy. Potkal jsem se tam s kluky jako je David Beckham, Ronaldinho, Ronaldo, Ibrahimović... a jsou úplně normální, hned mě vzali mezi sebe. Já si z toho dnes dělám srandu, že jsem seděl v kabině s takovými kluky, ale když tam člověk je, tak Vás berou, a je jedno odkud jste. O AC se
vždy říkalo, že je to jedna velká rodina a já to můžu potvrdit.

Přechod ze špičkového fotbalisty do běžného života bývá pro mnohé z hráčů těžký. Jak jste to zvládl Vy?
Já na to byl připravený, věděl jsem, že to jednou přijde. Když jsme se vraceli domů v roce 2011, bylo to mimo jiné i kvůli tomu, že naše dcera šla do první třídy, rozhodli jsme se tak. První měsíce byly zvláštní, když jsem ráno vstal a věděl jsem, že nejdu na trénink, nebyl jsem v partě… chviličku to trvalo, ale zvládl jsem to.

Několik let jste byl sportovním ředitelem Baníku. Co Vás tahle zkušenost naučila o českém fotbale z druhé strany?
Byla to zajímavá zkušenost. Dneska můžu říct narovinu, že bych do této pozice nikdy nešel, kdyby mě neoslovil pan Brabec, který to v těch začátcích taky neměl jednoduché. Jeho nabídky jsem si moc vážil, tak jsem to zkusil a viděl jsem, že ten fotbal není tak růžový, jak jsem to viděl z hřiště. Je to mnohem náročnější práce. Je rozdíl být jako hráč, odtrénovat si dvě hodiny, dát si dobrou kávu a zahrát zápas nebo být ředitel, kdy máte na starost celý klub. Byla to dobrá zkušenost, viděl jsem i věci, které se mi nelíbily a nesouhlasil jsem s nimi, ale pochopil jsem, že takto to v businessu prostě je. Dneska by mě spíš bavilo být na hřišti.

Zůstal jste v Baníku jako člen dozorčí rady – jaký máte dnes vztah ke klubu?
Nerad říkám, že jsem člen dozorčí rady, protože si myslím, že to ke mně moc nejde. Když mě takto někdo představí, tak vždy říkám, ať radši řekne, že jsem bývalý hráč.Grin-Squint K Baníku mám samozřejmě kladný vztah a vždy mít budu, ať už se jim daří nebo ne. Hodně cestuju, ale když jsem tady, tak jsem na každém domácím utkání.

Víme, že se věnujete vínu. Jak jste se k tomu dostal? A čím je Vaše víno výjimečné?
Dnes jsou to už 3 roky, kdy jsem v projektu Wine of the Champions. Je to unikátní projekt v tom, že majitel, Fabio Cordella, dělal v minulosti ve fotbale, nebyl tak úspěšný a jakmile skončil, zdědil vinařství a jeho snem bylo si z vín hráčů sestavit jedenáctku. Já jsem to v době, kdy už jsem nehrál, viděl na Instagramu, že pár mých bývalých spoluhráčů právě takové víno má. Spojili jsme se s Fabiem, potkali jsme se osobně a po půl roce jednání jsme došli k tomu, že jsem dnes již součástí projektu. Myslím si, že zrovna mé červené víno je výjimečné v tom, že je to odrůda Malvasia Merlot, která u nás není tak známá, ale v Itálii je to velmi elegantní odrůda. Všichni mi říkali, že jsem byl elegantní na hřišti, takže to ke mně pasuje. Krásný příběh je v tom, že to není jenom o té etiketě, ale jezdíme také na výstavy, prezentujeme víno, máme degustace. Dnes své víno mám v různých kavárnách a restauracích, takže si myslím, že jej lidé nekupují jen protože jsem na etiketě, ale také proto, že je velmi kvalitní.

Máte za sebou kariéru v Itálii, kde je víno životní styl. Přenesl jste si z Itálie i něco do každodenního života?
Přenesl jsem si takovou tu pohodu, která se mi na Italech moc líbí. Snažím se to udržet, i když to někdy samozřejmě nejde, protože je dnes život zrychlený. Hodně jezdím do Itálie, ať už na zápasy týmů, kde jsem hrál nebo na dovolenou, tam si odpočinu a potom přijedu tady, kde si takovou tu pohodu snažím udržet.

Nedávno jste představil parfém MJ ve spolupráci se značkou Feratt. Jak tenhle projekt vznikl?
Já jsem již nějakou dobu tváří značky Feratt, která dělá parfémy například Davidu Pastrňákovi, Martinu Dejdarovi a dalším, a tak přišla nabídka i mi. Byl jsem opatrný, protože si zakládám na tom, aby to, čemu propůjčím své jméno a tvář, bylo kvalitní. Věnovali jsme tomu spoustu času, projekt vznikal od roku 2024. Dnes jsem za to rád, že si mě lidé mimo fotbalu spojují i s mým vínem, parfémem, vydal jsem svou knihu, tak uvidíme, co bude dál. Nejvíc mě těší recenze lidí, to je pro mě ta pravá výhra.

Když nejste ve světě fotbalu ani vína – co Vás dnes nejvíc baví? Jak vypadá Váš ideální volný den?
Když zrovna nejsem někde na hřišti, degustaci nebo neřeším parfém, tak hodně rád cvičím, jelikož stárnutí člověk nezastaví, takže se snažím udržovat, taky mi bude příští rok 50. Cvičení dělám hlavně pro sebe, protože mě to baví, a hlavně se potom cítím dobře. Mám svého trenéra Wernera Hartmanna, za což jsem moc rád, protože potřebuji, aby mě někdo hlídal. Jinak se snažím svůj volný čas trávit se svými dcerami a vnučkou, která mi dělá velkou radost a hodně mě ten čas s ní nabíjí. Já jsem si v životě hodně splnil a dnes jsem rád, že mám dvě šikovné dcery a vnučku, kterým se snažím
dát veškerý svůj volný čas.

Zmínil jste své 50. narozeniny, plánujete nějakou velkou oslavu?
Mám takový velký sen, chtěl bych Ostravě ještě něco dát, ale plánování je v začátcích, takže si víc zatím nechám pro sebe.

Blíží se období Velikonoc. Jak je slavíte Vy? Dodržujete některé tradice?
Mám na Velikonoce hezké vzpomínky, kdy jsem ještě jako kluk bydlel ve Vítkovicích u rodičů, chodil jsem po vchodech, zvonil na holky a vždy si domů donesl výslužku. Dnes jsem rád doma, v rodinném kruhu, ale že bych maloval vajíčka nebo pletl karabáč, to se přiznám, že ne.

A jelikož jsme nákupní centrum, musím se Vás zeptat, co Vy a nákupy?
Já rád nakupuji, ale už to není takové bláznovství jako to bylo kdysi. Netrávím v obchodech tolik času, ale jsem rád za to, že máme tu možnost navštívit nákupní centra, ve kterých seženu vše na jednom místě.