(*11. srpna 1992 Ógaki, Japonsko) je kytarista a zpěvák. Narodil se v Japonsku do česko-japonské rodiny a dětství prožil ve Frýdku-Místku, kde žije částečně dodnes. Vystudoval Gymnázium Petra Bezruče a následně Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Během studií působil v kapele Dolls in the Factory, která si v roce 2014 zahrála jako předkapela skupiny Kryštof. Po jejím rozpadu založil spolu s kamarádem Šimonem Bílým kapelu Mirai. Ta v roce 2014 podepsala smlouvu s Universal Records, o rok později debutovala singlem Dítě robotí. o dva roky později prorazili hitem Když nemůžeš, tak přidej.Ve své kariéře získali Českého slavíka, Cenu Anděl i Hudební cenu Evropy 2, jejich písně pravidelně dominují českým rádiovým hitparádám. V roce 2021 si Mirai vyzkoušel i taneční parket jako soutěžící v pořadu StarDance. V současné chvíli připravuje již 8. ročník svého vlastního hudebního festivalu F-M City Fest, který založil ve Frýdku-Místku. V roce 2027 kapela uskuteční svůj dosavadně největší koncert v Edenu.

Narodil jste se v Japonsku, ale vyrůstal a stále žijete ve Frýdku-Místku. Co je pro Vás na tomto regionu nejvíce „doma“?
Přátelé, rodina a ten příjemný pocit, že kamkoliv ve městě potřebujete, jste tam sotva za 5 minut. Když chci třeba na Lysou tak za 15 minut jsem u Bezruče a můžu směle stoupat vzhůru. To se o Japonsku nebo třeba o Praze, kde trávím dost času, říct nedá. Tam přesuny v podstatě kamkoliv zaberou násobky času.

V lednu Vás čekají speciální koncerty věnované Davidu Stypkovi, na kterých s Vámi vystoupí také Ewa Farná, Kateřina Marie Tichá a Janáčkova filharmonie Ostrava. Jaké emoce ve Vás toto vzpomínání vyvolává a co pro Vás osobně znamená?
Poprvé jsem se spíše bál, protože zpívat Davidovy písně v sobě nese zvláštní pocit zodpovědnosti, ale teď už se na to těším. Už jsme si to jednou zkusili a věřím, že si to jdeme všichni hlavně užít, oslavit jeho památku a připomenout, jak geniální věci tady David po sobě nechal.

Vaše přátelství s Davidem Stypkou bylo velmi silné – co Vás na něm nejvíce inspirovalo jako muzikanta i jako člověka?
Nezištnost, moudrost, charisma, obrovský talent a otevřená náruč všem. Zakecal se s kdekým a šlo se do hloubky. Už jsem si povídal o Davidovi s více lidmi, kterým se intenzivně zaryl pod kůži, a to spolu měli příležitost povídat si jen chvilinku.

Máte v plánu ještě nějakým způsobem navázat na společnou tvorbu – třeba znovu oživit některé nedokončené nápady nebo projekty?
Jednou bych hrozně rád nahrál cover nějaké jeho písně na naši desku. Jen se moc nemůžu rozhoupat, protože to riziko, že to lidi budou srovnávat a říkat, že originál je originál kor v případě jeho nenahraditelného hlubokého hlasu mě, přiznám se, trochu odrazuje.

V roce 2027 Vás s kapelou čeká zatím největší koncert kariéry v pražském Edenu. Bude navíc ve formátu 360°, což je v Česku naprostá novinka. Jaký je to pocit, být první, kdo něco takového fanouškům nabídne?
Tak ať jsme přesní, ono se to např. v O2 aréně už stalo, ale v samotném Edenu, na největším českém stadiónu, ještě ne. Když jsem se ptal mámy, co je větší, jestli O2 nebo Eden, tak si vůbec nemyslela, že Eden jsou skoro tři O2 arény najednou. Je to výzva. Nikdy jsme to ani náznakem nedělali, ale moc se těšíme. Chtěli jsme, ať zažijeme něco úplně nového i my, nejenom naši fanoušci. Když jsem si tam poprvé stoupnul a představil si to, měl jsem husinu. Máme rádi mety, a tak jsme to tam chtěli uchopit, jak nikdo před námi. V naší malé zemi musíte lidem přinášet neustále něco nového a dát jim důvod přijít znovu. Tady to platí dvojnásob. Takhle jste nás ještě neviděli abudu rád, když u toho budete s námi. Upřímně si myslím, že nic většího už nikdy dělat nebudeme.

Připravit tak obrovský koncert je velká výzva – co na tom bude nejnáročnější?
Nikdy jsme v rámci pódia nebyli obklopení lidmi ze všech stran a nehráli z prostředku na všechny strany. Myslím si, že hodně času strávíme dramaturgii, abychom tam rovnoměrně byli pro všechny. Ale věřím, že to dáme a bude to skvělé.

I přes velkolepou scénu chcete zůstat fanouškům nablízku. Jak toho chcete docílit v tak obrovském prostoru?
Právě díky tomu, že bude pódium ve srdci stadiónu. Kdyby bylo na jedné straně, hrajete na vzdálenější tribunu třeba i na 130 metrů. Takhle budu spousta lidí hrozně blízko a ti nejvzdálenější třeba 50 metrů, a i to zkrátíme díky dlouhým molům. Nemám rád obří koncerty, kde vidíte minipostavičku frontmana a sotva ho slyšíte. Tady si budeme na dosah.

Blíží se čas Vánoc, které jste jako malý částečně zažil i v Japonsku – pamatuje si je? Jak se tam slaví oproti českým Vánocům? Je něco, co dodnes s rodinou dodržujete?
V Japonsku je větším svátkem oslava Nového roku. Vánoce se řeší, ale znám spoustu lidí, co si zajdou na Vánoce do mekáče a podobně. Nepřijde mi to tam jako silně zakořeněná duchovní tradice, ale ne, že by je neslavili. Spíše, než Ježíška, mají Santu, takže tam v tomhle cítím silnější vliv Ameriky. My doma jedeme Vánoce tradičně české. Otec nastolil kapra, a přes to nejede vlak. Už jsem si zvykl, ale klidně bych to “vytrejdoval” třeba i za vepřo knedlo nebo sushi.

Máte nějaký osobní vánoční rituál nebo tradici, bez které si svátky nedokážete představit?
Štědrovečerní večeře, rozbalování dárků, návštěva hřbitova a usínání u krbu. Všechno po Česku, jak se patří.

Přichází rok 2026 – co byste popřál svým fanouškům, a možná i sobě, do nového roku?
Nestrašte, už? Já se moc těším, až se zase koncertně potkáme. To mě baví nejvíce. Na jaře pojedeme i klubovou šňůru po Slovensku, tak si dáme úplný kontrast velkého koncertu v Edenu. Do toho se můžete těšit na novou muziku, protože dost aktivně píšeme a postupně budeme v průběhu roku 2026 odhalovat nové písně z připravovaného alba. A závěrem...buďte zdraví, šťastní, milujte se, mějte spoustu dětí a přijďte do Edenu.