Tereza Bebarová (8. července 1975, Bohumín) je česká divadelní, filmová, televizní a dabingová herečka, zpěvačka, moderátorka
a stálá členka souboru Divadla na Vinohradech. Vystudovala herectví na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. Během studia
i v následujících letech prošla všemi ostravskými divadly. Působila v Komorní scéně Aréna, i v Národním divadle moravskoslezském.
Po odchodu do Prahy získala angažmá v Divadle na Fidlovačce. V roce 2005 získala Cenu Thálie za hlavní roli v muzikálu Funny Girl. Věnuje se také dabingu a třikrát získala Cenu Františka Filipovského. Od roku 2015 je v angažmá v Divadle na Vinohradech. Role,
která ji nejvíce proslavila a zviditelnila je role ukrajinky Světlany v seriálu Ulice televize Nova. Za tuto roli také získala cenu televizní objev roku. Hrála ve filmech jako je Doktor od jezera hrochů, Prvok, Šampón, Tečka a Karel či v pohádce Zakletá jeskyně. V současnosti se na TV obrazovkách objevuje především jako moderátorka pořadů Peče celá země, Buchty po ránu, nebo Čas na TE.BE. Jejím partnerem je scenárista Ivan Kotmel, spolu mají dcery Klaudii (2012) a Sofii (*2019).

Terezo, narodila jste se v Bohumíně, jaký je Váš vztah k rodnému městu? Vracíte se ráda do našeho kraje?

Samozřejmě! Konec konců do svého rodného kraje, ke svým kořenům, se rád vrací asi každý, ne? Protože jsem dnes pracovně poměrně
vytížená, nedostanu se sem moc často, ale když už jsem tady, tak to pokaždé stojí za to. Žiju a pracuju sice v Praze, ale v srdci jsem,
a pořád budu, holka z Bohumína.

Vystudovala jste Janáčkovu konzervatoř v Ostravě. Zavzpomínáte pro nás na svá studentská léta, spolužáky, profesory?

Studentská léta byla krásná, tak jak studentská léta bývají. Se svými spolužáky se dodnes stýkám, ať už v Praze, kde někteří hrají,
nebo někde na návštěvě. Často vzpomínáme na naši profesorku herečku Milenu Asmanovou. Ta byla fakt přísná, někdy možná až krutá,
ale z toho, co mi na svých lekcích předala, čerpám dodnes. Naučila mě disciplíně a pokoře k řemeslu. Díky ní se mi nikdy nemůže stát, že přijdu na zkoušku, nebo natáčecí den, nepřipravená, neumím text a tak podobně. Byla to vážně tvrdá škola, ale za ten dril jsem vděčná. Jak se říká, těžko na cvičišti, lehko na bojišti. V tomhle případě to můžu podepsat.

Po dokončení studia jste měla angažmá ve více ostravských divadlech. Jaké zkušenosti jste si z této doby odnesla a jak Vám pomohly ve Vaší další kariéře?

V ostravských divadlech jsem se především naučila herecké řemeslo, otrkala se, díky tomu, že jsem hrála prakticky na všech scénách, včetně loutkového divadla, jsem si vyzkoušela malé i velké jeviště. V současnosti prakticky denně ve své práci zúročuji to, co jsem se na ostravsku naučila. Zdejší divadelní dění pořád sleduju a jsem moc ráda, že ostravské divadlo je na tak vysoké úrovni.

Váš odchod do Prahy byl kvůli konkrétní nabídce nebo jste chtěla zkusit štěstí v hlavním městě?

Já jsem se osobně do Prahy nijak moc nehrnula, byla jsem tady nadmíru spokojená, ale mého přítele to do Prahy táhlo. On byl Pražák,
jak říká: Do Ostravy jsem si zajel pro maturitu a pro tebe! Chtěl vždycky dělat, film, nebo televizní zábavu a tohle všechno bylo tenkrát
hlavně v Praze. Dlouho jsme to probírali a nakonec jsme se dohodli, že to zkusíme, abychom si jednou v životě nevyčítali, že jsme na tak zásadní krok neměli odvahu. V mých pražských začátcích jsem navíc měla kliku na dobré lidi. Tehdejší šéf ostravské činohry Juraj Deák mě představil principálovi Fidlovačky Tomáši Töpferovi a ten mi nabídnul práci v muzikálu Šumař na střeše, a tak jsem v tom velkém pražském světě nebyla hned od začátku úplně ztracená.

Dabing je další z Vašich mnoha talentů. Získala jste za své role již čtyři ceny Františka Filipovského. Čím si Vás tak získal a na kterou
z postav jste obzvlášť hrdá?

Dabing mám moc ráda, je to hezká, ale zodpovědná práce. Když propůjčujete svůj hlas filmovým hvězdám, tak jim to nechcete zkazit. Ty ceny, které jsem za to posbírala, beru jako takové potvrzení, že to asi nedělám špatně. Je to těžká disciplína, kterou se musíte naučit. Vlastně moje začátky s dabingem jsou zase spojené s Ostravou. Dobře si pamatuju, jak jsme parta herců trávili celé dny ve studiu s paní režisérkou Milenou Žďárskou a panem režisérem Ivanem Misařem. To byla škola k nezaplacení. Jinak oblíbenou postavu nemám,
v tomhle žiju přítomností a baví mě to, co dělám zrovna teď. Takže nyní je to třeba Fifinka v nových dílech večerníčku Čtyřlístek.

V současné době Vás vídáme jako moderátorku TV pořadů spojených především s pečením, cukrařinou a kulinářstvím. Od roku 2020
je to soutěž PEČE CELÁ ZEMĚ, následoval ČAS NA TE.BE a BUCHTY PO RÁNU. Kdy jste zjistila, že toto téma je Vám blízké?

Na rovinu, já nikdy nebyla žádná velká pekařka, ale čím to teď dělám déle, tím víc si uvědomuju, že mě buchty, koblížky, štrůdly
a mazance provází životem v podstatě od malička. Moje maminka a babička pekly náramně a já se jim při tom pletla pod nohy a snažila se něco odkoukat, ale hlavně ochutnat. Když jsem šla na konkurz na Peče celá země, tak v ten samý den, na gynekologii zjistili, že jsem podruhé těhotná, takže jsem měla úplně jiné myšlenky než na pečení. Produkce mě dokonce musela ze začátku přemlouvat, abych to dělala, protože jsem pochybovala, jak to s miminkem zvládnu. Ale byli moc hodní, vyšli mi tehdy vstříc a nabídli, že se během natáčení můžu ubytovat na zámku Bon Repos s miminkem i maminkou a od té doby mi začala tahle úžasná doba plná sladkostí a dobrot.

Prozradíte nám něco o spolupráci na kuchařkách s cukrářem Josefem Maršálkem? Jak a kdy jste se rozhodli spojit své kulinářské síly?

Během natáčení soutěže Peče celá země jsme si padli do oka, stali se z nás kamarádi a když přišel covid a v divadlech se nehrálo, řekla jsem si, že by stálo za zkoušku zkusit něco natočit ve vlastní režii. Moc jsem nedoufala, že na to Pepa kývne, ale ten nápad ho zaujal a šli jsme do toho. Tak vznikl náš pořad Čas na TE.BE, kde jsme lidem ukazovali zajímavé recepty. Ty nejlepší a některé další jsme pak vydali i knižně pod názvem Čas na pečení. Po knížce se jen zaprášilo, už máme za sebou druhý dotisk a tak jsme logicky sepsali pokračování, tedy Čas na pečení 2. Jsou v ní recepty, které mají naši fanoušci rádi, tzn. jednoduché, ale přitom chutné a reprezentativní pochoutky,
se kterými každý udělá parádu, k tomu zajímavosti a nějaké ty zábavné střípky z natáčení. Knížka vyšla nedávno a je k dostání v každém správném knihkupectví, nebo na našem e-shopu na webu www.casnatebe.cz

Který recept je Váš nejoblíbenější? A na kterou buchtu, zákusek či jinou sladkost vzpomínáte ze svého dětství?

Určitě je to štrůdl, který mě naučila moje babička Františka a který dělám s velikým úspěchem dodnes, stejně jako bélešky podle mojí maminky Jitky. Pokud nevíte, co jsou to bélešky, tak je to něco mezi vdolkem a langošem, dají se dělat na sladko i na slano a jsou úplně fantastické.

Blíží se letní prázdniny. Chystáte se na dovolenou s rodinou, nebo Vás čeká pracovní léto?

Práce je, díkybohu, pořád dost, ale jak už jsem řekla, jsem hlavně máma a tak bych během prázdnin ráda lehce zvolnila a věnovala se taky rodině. Loni jsem za Terezku Kostkovou a Adélku Gondíkovou vzala na prázdniny vysílání Blízkých setkání v Českém rozhlase, takže letos bych to chtěla holkám vynahradit, protože jsme se moc neviděly. Naše dcerky jsou velice živé a mají rády, když se něco děje, takže se jim spolu s partnerem pokusím naplánovat co nejaktivnější léto. Když se zadaří, tak pojedeme někam k moři. A přemýšlíme
i o cestování po vlastech českých a moravských a je tedy možné, že zavítáme i do mé oblíbené Ostravy a třeba ukážu holkám i dům, kde jsem prožila dětství já, na Máchově ulici v Bohumíně. Uvidíme...(směje se).