Tereza Hybšová (*2.5.1996 v Ostravě) se stala finalistkou soutěže MasterChef Česko 2022. Původně vystudovala anglistiku, věnovala se překladům a editacím různých odborných i laických textů. Volný čas ráda tráví s přáteli, s rodinou, s dobrou knihou, na horách nebo v přírodě. A samozřejmě v kuchyni. Jak sama o sobě říká: „ Jsem dost svéhlavý samorost a nesnáším, když mě někdo do něčeho tlačí. Také nesnesu stereotyp. Mé životní hrdinky jsou moje máma s babičkou. Miluju psy, moře, černý humor, sarkasmus a kafe po ránu.“ V současnosti se živí převážně vařením, ale zadní vrátka si nechává pootevřené. Nejen o natáčení kulinářské soutěže a vaření, jsme se rozpovídali v našem rozhovoru. Zdroj: TV Nova

Bylo vaření vždy vaším snem, za kterým jste si šla?

Úplně to sen nebyl, spíše jsem to brala automaticky. Vždy jsem mamce a babičce v kuchyni pomáhala. Ve 12 letech jsem se rozhodla přestat jíst maso, a tak jsem začala objevovat vaření, když jsem si pro sebe připravovala vegetariánské pokrmy.

Zřejmě tedy i ve Vašem případě, jako u většiny dětí, Vás přivedla k vaření nejbližší rodina?

Ano, přivedly mne k němu mamka s babičkou, ale spíše jsem přišla já za nimi. První jídlo, které jsem udělala sama a byla na něj pyšná, byl dort pro mamku, který jsme upekly společně s mladší sestrou. Zničily jsme asi půlku kuchyně, ale dort se povedl. Mamka to pak rozhlásila svým kolegyňkám v práci, a tak jsem si začala na gymplu přivydělávat pečením dortů pro děti. Po nějaké době jsem na to přestala mít trpělivost.

V tu dobu jste asi netušila, že se jednou stanete finalistkou MasterChef Česko 2022. Do soutěže jste se přihlásila sama?

Ani tak nějak nevím, jak jsem se tam objevila. A pak jsem tam najednou byla, řekla jsem si, tak teda dobrý, když vypadnu, tak vypadnu. Ve výsledku je to totiž asi úplně jedno. Nechtěla jsem však vypadnout na špatném jídle, to byl můj jediný cíl. Rozhodně jsem tam nešla s tím, že budu ve finále, nebo že to jdu vyhrát.
Přihlásila jsem se sama, akorát na předchozí ročník (který se vysílal během covidu). V té době jsem si pořídila domů televizi, do té doby jsem ji neměla, a zrovna na MasterChefa běžela reklama. Vyplnila jsem přihlášku a odeslala ji. Ozvali se mi až o dva roky později. V tu chvíli jsem měla před státnicemi, a dvě práce, takže jsem tam vlastně ani nechtěla jít. Produkce mě přemluvila, a tak jsem souhlasila.

Zákazníky by určitě zajímalo, jak takové natáčení kulinářské soutěže probíhá, můžete nám něco prozradit?

V televizi to trvá hodinu, a vypadá to, že si to odvaříme, a jdeme domů, ale tak to není. Ve skutečnosti má celý natáčecí den skoro 14 hodin. Strašně dlouho trvá, než se všechno nachystá, následují kostýmy a make-up, a potom jsou samozřejmě pauzy mezi zadáním a vařením, kdy se chodí do zpovědnice, aby byly odpovědi autentické. Vaření na čas je opravdu reálné, a do toho s námi dělají rozhovory, takže je to celkem náročné. Je to ale reality show, takže je potřeba, aby dějová linka nebyla plochá, a oni nás přesně uměli dostat stavu pod tlakem.

Změnilo se pro Vás účastí v soutěži hodně?

Po soutěži jsem si uvědomila, že je Ostrava opravdu malá. Během vysílání to pro mne bylo náročné, ačkoli působím jako extrovert, jsem spíše introvert. Chvíli jsem i nechtěla chodit mezi lidi. Takže jsem čekala, že ta popularita vydrží maximálně dva měsíce po soutěži, ale stává se do dneška, že mne na ulici poznávají.
Primárně se změnilo to, že mne poslední rok živí vaření. Na druhou stranu to vše beru s klidem, protože si uvědomuji, že se to může velmi rychle změnit. Nemyslím si, že mi soutěž změnila život, protože je to o tom, jak se k tomu člověk postaví. Pokud jde někdo do televize a myslí si, že potom nebude muset dělat nic a vše k němu přijde samo, tak to opravdu nefunguje. Musíte na sobě pořád makat a zasloužit si to. Snažím se stále vzdělávat a někam to posouvat.

Jakou kuchyni vaříte nejraději? A naopak, které se zcela vyhýbáte?

Přiznám se, že nyní, jak žiju sama, tak si moc nevařím. Pro jednoho se vaří špatně. Když už vařím, tak velmi lehká jídla. Jsou také večery, kdy si ohřeju vídeňské párky a jsem naprosto spokojená. Pro rodinu a přátelé nejraději vařím středozemní kuchyni, těstoviny, mořské plody a podobně. Vyhýbám se vnitřnostem. Uvařím to, ale jenom pokud bych musela.

A co nejraději jíte Vy sama?

Když někam jedu, tak ráda zkouším lokální kuchyni. Nejoblíbenější jídlo asi nemám. Já se totiž bojím si vybrat. Měla bych pocit, že o něco přicházím. A když mi něco zachutná, tak to jím furt dokola, dokud se toho nepřejím. Loni jsem měla období kulajdy, kdy jsem měsíc v kuse, třikrát týdně, jedla kulajdu. Jsem hodně na polívky.

Na jakých projektech nyní pracujete? Věnujete se vaření na plný úvazek, nebo máte ještě i původní práci?

Mám vystudované překladatelství, ale tomu se teď nevěnuji. Nyní mám rozjeté kurzy vaření v Praze a nově budou i v Kopřivnici. Doufám, že se rozjede i catering. Nemám ráda rutinní práci, takže jsem ráda, že to je pokaždé něco jiného. A dále vařím tam, kde si mě pozvou. Nechci se uvázat k jednomu podniku a sklouznout k rutině. Zároveň si uvědomuji, že to teď stojí hodně na nálepce té „Terky z MasterChefa“, a může to v budoucnosti rychle skončit. Snažím se nyní poohlédnout i po nějaké bokovce, ideálně v marketingu nebo v něčem podobném, co by se dalo skloubit s vařením, kterého se nechci vzdát. Zadní vrátka jsou supr věc.

Plánujete zůstat ve vaší rodné Ostravě? Netáhne vás více příležitostí do hlavního města?

Neumím si představit život v Praze. Ostrava má velké mezery v gastronomii, a je pravda, že jsme tady ještě celkem pozadu. Ale mám toto místo velice ráda. U mě je také velmi pravděpodobné, že někam vycestuju. Jsem velice mobilní. Ostrava je pro mě však základna.

S nadcházejícím podzimem přichází i s ním spojené typické potraviny a chutě. Doporučíte našim zákazníkům, čím lze nyní obohatit jídelníček? Podělíte se s námi o nějaký Váš tajný recept?

Člověk by měl naslouchat svému tělu, a podle toho by se i v ročních obdobích měla přizpůsobit také strava. V létě jíme lehké věci, a na podzim se člověk potřebuje už zachumlat a jíst teplé a výživné jídlo – já si dávám různé polévky, sytá jídla, dýně, švestky, houby, kořenovou zeleninu, skořici, badyán. Zkuste se vždy dívat na suroviny, které vám nabízí ta daná sezóna. A dáme recept na kulajdu?:D

Vždy se v našich rozhovorech ptáme – jaký máte vztah k nakupování?

Podle mě jsem v tomhle nejhorší žena na světě! Nesnáším nakupování. Moji mamku třeba nakupování strašně baví, takže byl vždy velký problém, když jsme šly spolu nakupovat. Já jsem přesně ten typ člověka, který ví přesně pro co jde, a nezdržuje se ani o minutu dýl. Znervózňuje mě zkoušet si věci v kabinkách.
Většinou nakupuji online, nebo jdu cíleně za něčím. Co se týče nakupování jídla, to mi nevadí, ale jdu buď brzo ráno, nebo pozdě večer, kdy už tam není tolik lidí.

Co byste popřála našemu nákupnímu centru k 5. narozeninám?

Ještě čtyřikrát tolik! Ať se daří! A ať k vám zákazníci stále dál chodí!