Hlibočský myslivec a chudý pytlák
Jsem myslivec z místního Hlibočského lesa. Žil jsem zde v myslivně se svou ženou a smečkou psů zhruba před 150 lety. Jako myslivec jsem byl svědomitý a až moc přísný. V mém revíru bylo hodně zvěře. V zimě jsem zvěř poctivě přikrmoval. Spadlé jablko bych nedal chudákovi, raději bych ho odnesl ke krmelci. Největší starost mi dělali pytláci. Byli to chudí lidé z nedalekých vesniček, kteří si chtěli přilepšit v těžkých dobách nedovoleným lovem. Ale já byl na pytláky ras. V mém revíru nikdo pytlačit nebude! „Koho dopadnu, zaplatí velikou pokutu a nebo půjde do žaláře!“
To se ví, že jsem jich spoustu poctivě nahlásil úřadům. Byl jsem na sebe pyšný, jak svědomitě dělám svou práci. Přestože pytláci byli chudí a hladoví lidé, já měl svědomí čisté. Pytláctví je zločin a já věřil, že konám vždy jen dobro. Jednou jsem však svou horlivostí ublížil chudému člověku a hlavně celé jeho početné hladové rodině. Přestože moje dobrá žena nedopustila, aby ten chudák pytlák skončil v žaláři, já mu způsobil jizvy na celý život. A proto moje duše nemůže dojít klidu. Pomůžeš mi?
To se ví, že jsem jich spoustu poctivě nahlásil úřadům. Byl jsem na sebe pyšný, jak svědomitě dělám svou práci. Přestože pytláci byli chudí a hladoví lidé, já měl svědomí čisté. Pytláctví je zločin a já věřil, že konám vždy jen dobro. Jednou jsem však svou horlivostí ublížil chudému člověku a hlavně celé jeho početné hladové rodině. Přestože moje dobrá žena nedopustila, aby ten chudák pytlák skončil v žaláři, já mu způsobil jizvy na celý život. A proto moje duše nemůže dojít klidu. Pomůžeš mi?
Pomoz dosáhnout klidu myslivcovy duše
Vydejte se po trase a splňte všechny úkoly. Na konci Vás čeká sladká odměna.1
2
3
4
5
6
7
8
9